S pojednáním na téma ASKING ALEXANDRIA jsem, přiznám se, dlouho váhal. Tahle parta patří mezi ty komerční metalcore kapely „pro děti“, jejichž členové nosí ty příšerné účesy, jsou od hlavy až k patě potetovaní a spolu s Antikristy z LINKIN PARK určitě rotují od rána do večera na MTV. Na druhou stranu ale není na škodu, když metalový kmet občas vytáhne hlavu z písku a bez předsudků zkontroluje, jaké trendy zrovna frčí. (Než si nechá na dobro odjet vlak).

Takže tedy pojďme. Mladí fešáci z UK naskočili na trendovou metalcore vlnu v roce 2009 a hned s debutovým „Stand Up And Scream“ se jim podařilo zabodovat. Na albu namixovali sekané metalcore, rockově melodické emo/screamo a celé to vtipně okořenili dance floor/elektro/tuctuc elementy, což se zalíbilo mládeži nejen na britských ostrovech a z kapely se stala přes noc nová senzace.

Uběhly dva roky a máme tu album nové, které je ovšem proti debutu trochu někde jinde a lehce se vymyká očekávání. „Reckless & Relentless” je více seriózní, možná můžeme říct i dospělejší a taktéž tvrdší, ale krom nepatrného záblesku v „Closure“ a pár vteřin v „The Match“ téměř postrádá ony „dance floor“ prvky, které byly všemi považovány za poznávací znamení kapely. Na novince skupina převážně střídá melodický emo-rock a tvrdé deathcore breakdowny, což je kombinace stále dostatečně odvážná, ale za barevností debutu novinka nepatrně zaostává.

ASKING ALEXANDRIA však stále umí složit interesantní skladby. „Dear Insanity“, „Closure“, „To The Stage“, nebo „Someone, Somewhere“ jsou chytlavé moderní kusy, které mají drive, razanci, ale i nápad a melodii a nahrávka minimálně ve své první polovině opravdu baví. S přibývajícími minutami však nápadů ubývá a kapela se začíná nepříjemně opakovat. Ke konci se dominantními stávají uniformní, rádoby drsňácké sekanice, což je trochu škoda, neboť mezi deathcore tvrďáky tato parta rozhodně nepatří a když se jimi snaží být, kouzlo se vytrácí.

Plusem jsou kvalitní zpěvy, kombinace přísný deathový murmur vs. sladké melodické vokály je vyladěná velmi dobře a znamená minimálně polovinu úspěchu. Dany Worsnop svým hlasem občas připomene Oliho Sykese z BRING ME THE HORIZON (mimochodem inspirace těmito krajany je místy více než zřejmá) a nemalý podíl na úspěchu lze připsat i producentovi. Zkušený „metalcore creator“ Joe Strugis vyrobil krystalicky čistý, průzračný zvuk, kde se navzájem netlučou drsné pasáže s těmi odlehčenými, zpěvnými a nahrávka je přehledná a srozumitelná, což je pro lehce kočičko-pejskovskou hudbu asi úplně nejdůležitější.

Jistě namítnete, že ASKING ALEXANDRIA jsou sezónní záležitost, které nelze prorokovat nic jiného, než jepičí život. Ovšem je třeba uznat, že svých pět minut slávy už natahují na celkem dlouhou dobu. Po senzačním „Stand Up And Scream“ si s dvojkou „Reckless & Relentless” na scéně kupodivu ještě upevnili pozici a nedávné EP s remixy jen potvrzuje, že z kapely se pomalu ale jistě stává zavedená značka.

Sumerian Records tak zdá se ulovili další velkou rybu, která je proti PERIPHERY, AFTER THE BURIAL nebo BORN OF OSIRIS sice z trochu z jiných vod, ale vyplatí se snaživému vydavatelství možná o něco více. Je smutnou pravdou, že pro kovaného thrashera budou tihle „vystajlovaní emo šampóni“ sotva kdy přijatelní a okřídlené rčení „ Je to vůbec ještě metal?“, nebude lehké rozporovat, ale z mého pohledu je dobře, že si mladá krev jede to svoje a nezůstává zahleděná do minulosti. „Reckless & Relentless” se na čestném místě v metalové Síni Slávy nikdy vyjímat nebude a možná je dokonce slabší než debut, ale přísnou analýzou a globálním porovnáváním všemožného mi stále vychází jako zajímavější než polovina letošní ortodoxně metalové produkce.